Ruský malíř Ilja Jefimovič Rjepin se narodil v roce 1844 v malém městečku Čugujevu na Ukrajině v rodině vojáka. Už jako chlapec se zajímal o malování klasických ruských ikon a v tomto oboru byl také vyučen. Ve věku devatenácti let začal navštěvovat Akademii umění v Petrohradu a jeho příchod na Akademii se shoduje s událostí zvanou ‚Vzpoura čtrnácti‘, při které opustilo čtrnáct mladých umělců Akademii kvůli tomu, že odmítali jako svou závěrečnou práci odevzdat díla na mytologická témata. Těchto čtrnáct malířů se svým odchodem z Akademie postavilo proti chladnému klasicismu a představilo Rusku realismus. Ač se Rjepin osobně tohoto protestu neúčastnil, později se hodně sblížil s několika jeho představiteli. Rjepinovou závěrečnou prací na Akademii byl v roce 1871 obraz Vzkříšení dcery Jairovy, za který dostal stipendium ke studiu v zahraničí. Hned prvním obrazem, který získal Rjepinovi celosvětové uznání byl obraz Burlaci na Volze.

V roce 1873 odešel Rjepin do zahraničí. Po několik měsíců cestoval po Itálii s pak se usadil v Paříži, kde pobýval až do roku 1876. Tam také shlédl první výstavu impresionistů, kteří sice neměli na jeho vlastní tvorbu žádný vliv, ale u kterých podporoval jejich protitradiční myšlenky. Na ulicích Paříže také začal portrétovat obyčejné lidi, k čemuž ho možná inspiroval svou tvorbou Degas. Po svém návratu do Ruska se Rjepin usadil v Moskvě a v té době také vytvořil nejvíce obrazů, které kvalitou i výběrem tématu převyšovaly jeho pozdější tvorbu.

Rjepin je rovněž autorem mnoha výjimečných portrétů – nikdy nemaloval pouhé tváře, ale zachycoval skutečné lidi a jejich povahy a myšlenky. Někdy za svými modely chodil také do vězení, nemocnic a ústavů pro duševně choré. Byl velmi vyhledávaným malířem a namaloval téměř všechny významné osobnosti té doby, nicméně se rovněž hluboce zajímal o životy a osudy chudých poddaných a dělníků. Obrazy, na kterých zachycoval osudy chudých, často předávaly silná poselství, která vyzývala ke změně politického uskupení Ruska.

V roce 1900 se Rjepin při svém pobytu v Paříži setkal s Natalií Nordmanovou, která se stala jeho milenkou. Brzy se odstěhoval do jejího sídla v Penaty ve Finsku, které bylo od Petrohradu vzdáleno pouhou hodinu jízdy vlakem. Společně s Nordmanovou pak Rjepin v Penaty organizoval slavná středeční setkání kulturní elity Ruska. Když Nordmanová v roce 1914 zemřela, připadlo její sídlo Akademii, nicméně Rjepin jej obýval až do své smrti. V době smrti Nordmanové také začal Rjepin pociťovat bolesti v pravé ruce, které byly způsobeny atrofií. I když se naučil poměrně dobře malovat levou rukou, jeho obrazy už nikdy nedosáhly dostatečné kvality, špatně se prodávaly a Rjepin byl nucen strávit poslední léta svého života v nekončících finančních potížích. Protože Rjepin spíše nepodporoval vývoj politické situace v Rusku po VŘSR, rozhodl se zůstat trvale ve Finsku. Jeho rozhodnutí měla v roce 1926 změnit delegace Ministerstva kultury Sovětského svazu, která ho významně finančně podpořila.

Rjepin zemřel v roce 1930 v Kuokkale ve Finsku, která byla v roce 1948 na jeho počest pojmenována Rjepino.


Konečná verze – 11. 10. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.