Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Dante Gabriel Rossetti
Symbolismus  
Prerafaelité  
Arts and Crafts Movement  
Les artistes maudits  
Díla:
Aggie
Astarte Syriaca
Aurea Catena (Portrét paní Morrisové)
Autoportrét
Beata Beatrix
Bower Meadow
Dáma plamene
Dívčí léta Panny Marie
Ecce Ancilla Domini! (Zvěstování)
Elizabeth Siddal
Fanny Cornforth
Faziova milenka
Il Ramoscello
La Ghirlandata
Lady Lilith
Louka s altánkem
Milovaná
Monna Vanna
Mořské kouzlo
Pandora
Portrét paní Georginy Fernandezové
Proserpína
Regina Cordium
Sancta Lilias
Sňatek Sv. Jiřího a princezny Sabry
Snění
Sv. Jiří a princezna Sabra
Sybilla Palmifera
Vánoční koleda
Venus Verticordia
Veronica Veronese
Vidění Fiammetty
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1828 - † 1882, Velká Británie, 

Anglický básník, malíř a překladatel Gabriel Charles Dante Rossetti se narodil 12. května roku 1828 v rodině italského politického emigranta Gabriela Rossettiho, který byl rovněž básníkem, ale také pedagogem a revolucionářem. Rossetti měl ještě tři sourozence – jeho sestra Maria (1827 – 1876) se stala jeptiškou a napsala literární komentář A Shadow of Dante (Stín Danteův), bratr William Michael (1829 – 1919) byl ve veřejných službách a zabýval se Prerafaelity a sestru Christinu Georginu (1830 – 1894), který byla známou básnířkou. Ač rodina Rossettiů žila v Anglii, zachovávala spíše italské tradice a způsob života. Rossetti byl vždy ve svých uměleckých snaženích podporován svou rodinou. Vždy se však rozhodoval, zda by se měl věnovat básnictví nebo malířství a své dilema vyřešil tím, že oba své zájmy spojoval a považoval za nerozdělitelné součásti uměleckého cítění.

Rossetti začal studovat umění v roce 1841 na Sass Drawing School a o pět let později byl přijat na Royal Academy Antique School v Londýně. Ač Royal Academy kladla hluboký důraz na výuku olejomalby, Rossetti se v tomto oboru nikdy nestal mistrem. Na akademii se mu také nelíbil přístup profesorů k výuce a svobodnému myšlení, a tak ze školy odešel, aby uměleckého vzdělání dosáhl svými silami. Mezi jeho učitele patřil v té době také Ford Madox Brown. Jejich seznámení bylo velice zajímavé – Rossetti napsal Brownovi tak lichotivý a podbízivý dopis, že si Brown myslel, že si z něho Rossetti dělá legraci a rozhodl se proto mladého muže zbít klackem. Rossettimu se naštěstí podařilo Browna přesvědčit o své upřímnosti a potěšený a uklidněný Brown mu slíbil, že ho bude vyučovat zdarma. Brown však byl ve své výuce velmi systematický a nutil mladého neklidného malíře, aby vytvářel nudné studie, které Rossettiho nezajímaly, a tak po několika měsících svou výuku ukončil.

V revolučním roce 1848 Rossetti společně s Williamem Holmanem Huntem a Johnem Millaisem založil hnutí Prerafaelitů. Vytvořili nové principy malířství, podle kterých se tito umělci odklonili od tehdy oblíbeného studeného klasicismu a především od vrcholné renesance, aby se s úctou obrátili k umění středověku a především gotickému umění. I když se Rossetti od tohoto hnutí v průběhu doby myšlenkově odklonil, přesto ve svých obrazech zachovával principy Prerafaelitů a i tematicky jim byl blízko – inspiroval se Starým i Novým zákonem, středověkými legendami o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu a s oblibou maloval symbolické kompozice. Jeho oblíbenými literárními autory byli Shakespeare, Coleridge, Poe, Goethe a především Dante, kterého Rossetti přímo zbožňoval.

Významnou událostí Rossettiho života bylo setkání se známým výtvarným kritikem a obdivovatelem Prerafaelitů Johnem Ruskinem v roce 1854. Ruskinovi také Rossetti vděčí za označení vedoucí osobnosti Prerafaelitů. Po setkání s Ruskinem se Rossetti začal více soustředit na poetické malířství tím, že k rámům svých obrazů připevňoval sonety nebo krátké glosy, kde vysvětloval význam symbolů a barev použitých v obraze. V roce 1861 pak Rossetti vydal knihu překladů šedesáti středověkých italských básníků The Early Italian Poets.

Výtvarná témata Rossettiho se často soustřeďovala kolem žen. Rossetti věřil, že ženy jsou držitelkami a původkyněmi lidského bytí. Viděl je jako magické bytosti zahalené tajemstvími a smyslností. Často maloval obrazy s tématikou ženských vlastností – krásy a vášně, které zasazoval do biblických příběhů a Dantových spisů.

Ze všech Prerafaelitů byl Rossetti nejméně plodným malířem. Příčinou tohoto byl jeho nedostatek zkušeností s olejomalbou, ale také to, že se ještě před dokončením obrazu často nadchl pro nové téma, které odvedlo jeho pozornost od důležitých zakázek. Rossetti také maloval neuvěřitelně pomalu a hodně času ztrácel nad tím, aby i ten nejmenší detail na jeho obrazu vypadal skutečně. Jeho přítel Ruskin se často snažil povzbudit ho při dokončování, ale pouze s nepatrným úspěchem. Navrhl však Rossettimu, aby zkusil vytvářet místo maleb kresby, což by ušetřilo hodně času, kdyby však Rossetti nad kresbami ještě nevymýšlel básně, kterými by svoje kresby doprovodil. Rossetti byl také mistrem akvarelu a prodejem menších obrázků si dokázal zajistit slušné živobytí.

V roce 1850 se Rossetti poprvé setkal s Elizabeth Siddalovou, která mu seděla modelem pro mnoho obrazů, například pro ‚První výročí smrti Beatrice: Dante kreslící anděla‘ (1853), ‚Dantovo vidění Rachel a Lei‘ (1855) a ‚Beaty Beatrix‘ (1864 až 1870), a která se pro něj stala téměř posedlostí. Se Siddalovou se Rossetti oženil v roce 1860 po dlouhém a náročném zasnoubení, které bylo na krátký čas přerušeno jeho zamilováním se do sedmnáctileté oxfordské krásky Jane Burdenové, která však jeho city neopětovala a záhy se provdala. Rossetti však nepřestal malovat své ženy podle jejího modelu, a tak se Burdenová vedle Siddalové stala jakýmsi prototypem Prerafaelitské krásky. Rossettiho rodinné štěstí s nemocnou Siddalovou však netrvalo příliš dlouho, protože jeho žena v roce 1862 zemřela na předávkování laudanem (kombinace opia a alkoholu). I když bylo její předávkování nešťastnou náhodou, Rossettiho celý život pronásledovaly výčitky svědomí, že jeho manželka vlastně spáchala sebevraždu.

Po smrti své ženy se Rossetti odstěhoval do nového domu na Cheyne Walk v Chelsea v Londýně a změnil většinu svých zvyků – přestal psát básně (rukopisy hodil do hrobu své ženy) a přestal malovat artušovská témata. Nejdůležitější změnou však bylo, že se přestal stýkat s Johnem Ruskinem, který mu byl v minulosti více než dobrým přítelem a rádcem, a místo bohémské společnosti dával přednost pochybným známostem. Také se u něj rozvinula téměř chorobná touha sbírat zvířata – nejradši měl vombaty, ale vlastnil také několik sov, datlů, papoušků, pávů, plchů, králíků a klokanů, měl také mývala, mloky a ještěrky, osla a indického buvola. Svým podivným životem také Rossetti velmi ztloustnul a ztratil vlasy. Stal se z něho alkoholik, byl závislý na tehdy dostupných drogách a začala se u něj rozvíjet obsesivní nervová choroba. Trpěl nespavostí, kterou zaháněl původně deseti zrnky trichloracetaldehydu – před svou smrtí se dokonce chlubil, že bere sto osmdesát zrnek denně.

V roce 1871 byl publikován pamflet The Fleshy School of Poetry, který Rossettiho, společně s dalšími básníky, kritizoval. Tento článek potvrdil jeho paranoidní myšlenku, že ho všichni na světě jen pronásledují a chtějí poškodit, a tak se v následujícím roce rozhodl spáchat sebevraždu laudanem. Jeho pokus se sice nevydařil, ale jeho zdravotní stav se už nezlepšil. Aby se cítil lépe, Rossetti trávil celé dny opilý kombinací morfia, laudana a trichloracetaldehydu, které zapíjel whisky, brandy a červeným vínem. I v této době však byl schopen udržovat korespondenci s Fordem Madoxem Brownem, který neměl ani tušení o Rossettiho fyzickém a psychickém stavu.

Rossetti zemřel 9. dubna 1882 na kombinaci závislosti na drogách, alkoholismu a duševní choroby.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate