Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jean-Antoine Watteau
Rokoko  
Díla:
'La gamme d'amour' (Píseň lásky)
Gilles
Harlekýn a Kolombína
Hlava muže
Mezzetin
Parisova volba
Toaleta
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1684 - † 1721, Francie, 

Francouzský malíř období rokoka Jean-Antoine Watteau se narodil v roce 1684 ve Valenciennes, vlámském městě, které bylo od roku 1678 pod francouzskou nadvládou. Pokřtěn byl v kostele St. Jacques 10. října téhož roku. O Watteauově rodině je známo pouze to, že jeho otec Jean-Philippe Watteau měl dílnu na výrobu kachlů a pracoval také jako tesař, často se opíjel a rád se účastnil pouličních i hospodských rvaček a potyček a navíc uměl také číst i psát. Watteauova matka se jmenovala Michele Lordenoisová a Watteau měl také tři bratry, kteří později převzali otcovu živnost. Watteau vykazoval umělecký talent již v dětství, a tak se ve svém rodném městě zapsal do malířské dílny tamního malíře Jacquesa-Alberta Gérina. Tam se naučil malovat i kreslit a maloval portréty bohatších měšťanů, kupců, ale také pouličních klaunů.

V roce 1702 jeho mistr Gérin zemřel a Watteau odešel do Paříže, kde se chtěl zdokonalit ve svém umění. Než však v roce 1704 vstoupil do malířské dílny Claude Gillota, musel se nějakou dobu živit nádeničinou a malovat na zakázky. Jeho mistr Gillot se zabýval malováním divadelních témat a kulis a byl to právě on, kdo mladého Watteaua seznámil s prvky italské commedie dell'arte. Divadelní prostředí pak ovlivnilo celou pozdější Watteauovu tvorbu, která obsahovala velkou řadu různých divadelních kostýmů, hereckých póz a pantomimy.

Není přesně známo jak dlouho Watteau vstudoval s Gillotem, ale je jisté, že v roce 1708 také navštěvoval dílnu známého dekoratéra Claude Audrana. V té době byl Watteau v dekorování tak dobrý, že dokonce zvažoval, že by se tomuto oboru věnoval nastálo. Jeho učitel Audran byl také správcem Lucemburského paláce v Paříži, což Watteauovi umožnilo studovat rozsáhlé Rubensovy cykly, které tam byly uloženy. Watteau měl ještě další oblíbené malíře: Tiziana a Veroneseho a společně s Rubensovým stylem pak Watteau vytvořil jakousi směsici všech těchto tří malířů a vlastní techniky, která byla ve Francii v té době nazývána ‚rubenismem‘.

V roce 1709 se Watteau zúčastnil malířské soutěže Prix de Rome o stipendium na studijní cestu do Itálie, ve které však ke svému hlubokému zklamání nevyhrál. Rozhodl se opustit Paříž a vrátit se do svého rodného města, kde, jak doufal, by mohl nabýt ztracených sil a utěšit svoje zklamání. Kdykoliv potom Watteau ve svém životě pociťoval zklamání nebo bolest, vždy se chtěl vrátit do svého domova a toto pravidlo se potvrdilo i později když umíral. V roce 1709 bylo však Valenciennes ve vojenské zóně a všude pobývalo hodně vojáků, což Watteaua v mnohém inspirovalo. Watteau maloval pouze podle svých vlastních přání a představ a zachovával si vlastní tvůrčí svobodu, která byla v onom období jeho života pro něj tak důležitá. Když se pak Watteau v roce 1712 účastnil Prix de Rome znovu, sice nebyl určen žádný vítěz, ale Charles de la Fosse a prezident Akademie Corneille Van Cleve si povšimli Watteauova nepřehlédnutélného talentu a nabídli mu čekatelství na členství na Akademii a v roce 1717 se Watteau stal plnohodnotným členem Královské akademie. V roce 1712 také Watteau na krátkou dobu zmizel a není známo, co po několik měsíců dělal a kde pobýval. Možná právě v té době také onemocněl tuberkulózou, která ho pronásledovala po celý zbytek jeho života.

Watteau byl výborným malířem barev a pocitů tehdejší bezstarostné doby rokoka. Navrhoval tapisérie, maloval na stropy, táflování, vějíře i vrchni desky harpsichordů. Zabýval se satirou, žánrovými a alegorickými tématy, maloval výjevy z vojenského života. Dále namaloval několik obrazů s náboženskými a venkovskými výjevy a maloval i krajiny a portréty. Kromě malování se zabýval také kreslením a do dnešní doby se zachovaly stovky jeho kreseb a studií lidských forem, především rukou. Nejvíce se však proslavil tzv. fêtes galantes, které nebyly ničím jiným než venkovními obrazy postav v bohatých rokokových šatech, které byly stylizovány podle historických období – rokoka, z benátských pastorálů, commedie dell’arte i holandských a vlámských středověkých maleb. Watteau měl také několik následovníků, včetně Nicholase Lancreta a Pierra-Antoina Quillarda.

Watteau nikdy neměl žádný domov a vždy jen pobýval v domě svých rodičů nebo domech svých podporovatelů a přátel. Zemřel v domě svého přítele na vrcholu své kariéry ve věku třiceti sedmi let na tuberkulózu 18. července 1721 na předměstí Nogent-sur-Marne východně od Paříže. Ještě před svou smrtí však bohužel zničil na radu představeného opatství Carreau velké množství svých erotických obrazů, což bezpochyby zanechalo v jeho odkazu velkou mezeru.


Konečná verze – 19. 4. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate