Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  James Abbott McNeill Whistler
Symbolismus  
Prerafaelité  
Díla:
Aranžmá v černé č. 5: Lady Meux
Aranžmá v šedé a černé: Portrét umělcovy matky – Whistlerova matka
Aranžmá v tělové a černé barvě: Portrét Theodore Dureta
Harmonie v šedé a zelené: Slečna Cicely Alexanderová
Japonské šaty
La Princesse duPays de la Porcelaine
Návrh na mozaiku
Nokturno: Modrá a stříbrná – Chelsea
Nokturno: Modrá a zlatá - Old Battersea Bridge
Paví pokoj, střední dveře
Růžová nota: Románek
Symfonie v bílé, č. 2: Malá bílá dívka
Symfonie v bílém č. 1: Bílá dívka
U piána
Zamrzlá Temže
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1834 - †  1903, USA, 

James McNeill Whistler se narodil jako třetí syn rodiny Whistlerových roku 1834 ve městě Lowell v Massachusetts. Když mu bylo devět let, odjel se svou rodinou na pět let do Petrohradu, kde byl jeho otec George Washington Whistler (1800 – 1849) zaměstnán jako železniční inženýr na budování dráhy mezi Petrohradem a Moskvou. Umělcova matka Anna Matilda McNeillová byla druhou ženou jeho otce a také hluboce věřící křesťankou. Whistler ji obdivoval celý život a v dospívání si dokonce vedle svého prostředního jména přidal její dívčí jméno McNeill. V Petrohradě také mladý Whistler začal studovat umění na Císařské akademii umění a od svých učitelů na Akademii se také naučil francouzsky. V roce 1849 však náhle zemřel jeho otec, a tak se jeho matka rozhodla s rodinou přestěhovat zpět do Ameriky.

Rodina bez otce se usadila ve městě Pomfret v Connecticutu, kde Whistler navštěvoval místní školu až do roku 1851, kdy začal navštěvovat prestižní vojenskou akademii ve West Pointu. Na tuto akademii byli tehdy kadeti vybíráni na doporučení členů kongresu, nicméně Whistlerovi k přijetí pomohl spíše fakt, že se na West Pointu učil také jeho otec. I když se Whistler nikdy nestal vojákem, vzpomínal na tři roky na akademii vždy s láskou. Ze všech předmětů mu však šlo pouze kreslení, nejhůře zvládal chemii, která nakonec byla příčinou jeho nuceného odchodu z akademie.

Po West Pointu byl Whistler krátce zaměstnán na Winans Locomotive Works v Baltimore a na United States Geodetic and Coast Survey ve Washingtonu, avšak v roce 1855 odjel do Paříže, kde se chtěl stát opravdovým umělcem. Ihned se zapsal na École Impériale et Spéciale de Dessin, kde však pobyl jen krátce a potom se učil v ateliéru Charlese-Gabriele Gleyra. Gleyre své studenty podporoval v tom, aby chodili často do Louvru, kde malovali obrazy podle obrazů starých mistrů. V Louvru Whistler obdivoval hlavně Velázqueze, japonské tisky a orientální umění a především dekorativní umění. Mezi jeho přátele v té době patřil Fantin-Latour, který ho seznámil se Courbetem, jež byl Whistlerovou dlouholetou inspirací. V Gleyrově ateliéru se mimo malování Whistler zdokonalil také v rytectví, kterým se zabýval především v roce 1858 potom, co se na své cestě Alsaskem-Lotrinskem a Porýním inspiroval tamní krajinou.

Opravdovým umělcem se Whistler stal v roce 1859, kdy namaloval svůj první slavný obraz U piána, který pomyslně ukončil jeho studia a uvedl ho mezi profesionály a nezávislé umělce. Tento obraz však byl oficiálním Salonem odmítnut, a tak se Whistler rozhodl pro odchod do Londýna, kde žil a pracoval až do roku 1892. V Londýně se setkal také s Prerafaelity a lze říci, že v této době byla Whistlerova tvorba ovlivněna právě tímto uměleckým sdružením. Mezi jeho přátele v té době patřil také Dante Gabriel Rossetti a Oscar Wilde. Whistler se brzy stal jedním z nejoblíbenějších umělců Londýna – nejen pro svůj talent a dovednost, ale také díky své povaze. Whistler si liboval v okázalostech, byl vtipným společníkem a dandym a miloval spory a ohnivé debaty. Žil marnotratným životem a byl často v dluzích. I přes všechny tyto vlastnosti byl ale svědomitým a vytrvalým malířem, což ho často zachránilo před finančními problémy.

V roce 1877 Whistler začal malovat svá slavná Nokturna, která byla původně pouze zobrazeními pohledů na noční Temži. Tato Nokturna Whistler původně nazýval Měsíční svity (Moonlights), nicméně jednoho dne mu jeden z jeho podporovatelů, majitel lodní přepravy a nadšený pianista Frederick Leyland, navrhl, aby místo starého označení používal termín Nokturna. Whistler byl tímto návrhem nadmíru nadšen a Leylandovi odpověděl, že mu ‚nemůže být dost vděčný za název Nokturna. Nedokážete si představit, jak moc to dráždí kritiky a jak moc mě právě tohle těší. A jak je tento název sám o sobě okouzlující a tak poeticky říka přesně to, co chci sám říct.‘ Reakce kritiků na Nokturna byla více než bouřlivá. Dokonce když Prerafaelita John Ruskin viděl na výstavě v Grosvenor Gallery v roce 1877 tyto obrazy, svěřil se tisku se svým názorem na ně: ‚Už jsem slyšel dost o cockneyovské nestydatosti, ale nikdy jsem se nesetkal s takovým chvastounem a kašparem, který by chtěl dvě stě guineí za chrstnutí kbelíku barev do tváře veřejnosti.‘ Ruskinovi se tato kritika nevyplatila, protože ho Whistler vzápětí žaloval kvůli urážce na cti a proces vyhrál.

V té době také Whistler začal pracovat na výzdobě slavného Pavího pokoje v londýnské rezidenci svého obdivovatele Fredericka Leylanda. Tato práce byla složitá a provázelo ji mnoho hádek a potyček a při dokončení pokoje se již Whistler s Leylandem hluboce nenáviděli. Tyto hádky a potažmo i omezení honorářů spolu s Ruskinovou kritikou v tisku způsobily, že se Whistler dostal do finančních potíží a v roce 1879 byl přinucen vyhlásit bankrot. Aby se vyhnul dalším problémům, odjel Whistler na čtrnáct měsíců do Benátek, kde namaloval celkem čtyři olejomalby, mnoho rytin a téměř sto pastelů. Po svém návratu Whistler uspořádal dvě samostatné výstavy v Dowdeswells, které mu pomohly v jeho návratu na výsluní. V roce 1884 byl ustanoven členem Society of British Artists a o dva roky později už byl zvolen prezidentem této společnosti. Bohužel mnoho jeho netradičních nauk bylo trnem v oku konzervativním členům společnosti a Whistler byl po dvouletech po hlasování donucen svou funkci opustit.

V roce 1886 se také Whistler seznámil s vdovou Beatrice Godwinovou, kterou také maloval a která se o dva roky později stala jeho manželkou. Godwinová byla dcerou sochaře Johna Bernieho Philipa, za kterým Whistler často chodil pro rady, když maloval své portréty. V roce 1892 se Whistler společně se svou ženou přestěhoval do Paříže, kde ale o čtyři roky později zemřela na rakovinu. I přes tuto osobní tragédii se Whistler nejenže udržel na výsluní, ale jeho obrazy byly velmi vyhledávané a kritiky je jen chválily.

Whistler byl úspěšný ve své době především proto, že tvrdil, že obraz by měl existovat sám o sobě, ne proto, aby následoval nějaké literární nebo morální nauky. Názvy jeho obrazů svědčí o tom, že Whistler věřil ve spojení umění s hudbou, což jistě předznamenalo spojení s abstraktním uměním.

Whistler zemřel v roce 1903 v Londýně ve věku 69 let. Jeho obrazy se nyní nacházejí v galeriích v Londýně, Paříži, Pittsburghu, Washingtonu, Chicagu, Glasgowu a v New Yorku. Nejrozsáhlejší sbírku má Freer Gallery of Art ve Washingtonu, kde se také nachází Peacock Room, přenesená místnost, kterou Whistler vytvořil pro Fredericka Leylanda.


Konečná verze – 19. 4. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate