Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Sir David Wilkie
Romantismus  
Díla:
Grošová svatba
Samuel v chrámu
Sedící dáma z Konstantinopole
Slepý houslista
William Chalmers-Bethune, jeho žena Isabella Morisonová a jejich dcera Isabella
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1785 - † 1841, Velká Británie, 

Skotský malíř David Wilkie se narodil 18. listopadu 1785 v rodině kazatele v Cults Manse poblíž města Pitlessie (Fife). Už od útlého mládí obdivoval umění, a tak v roce 1799 studoval malování na školách v Pitlessie, Kettle a Cuparu a ve věku čtrnácti let odešel i přes nesouhlas rodičů na akademii Trustees v Edinburghu, kde ho finančně podporoval vévoda z Levenu. O pět let později se Wilkie vrátil domů, kde si brzy získal obdiv všech spoluobčanů, pro které maloval především portréty. Za prací jezdil také do Kinghornu, St. Andrews a Aberdeenu.

Wilkieho sláva se dostala až do Londýna, kam se na jaře roku 1805 také přestěhoval. V listopadu roku 1809 byl i přes svůj nízký věk zvolen čekatelem na pozici člena Královské akademie a 18. února 1811 se stal jejím plnohodnotným členem. Wilkie dosáhl svého členství především svými pokrokovými žánrovými obrazy a do povědomí výtvarných kritiků opět uvedl téma výjevů z každodenního života. O šest let později Wilkie maloval Sira Waltera Scotta a jeho rodinu v Abbotsfordu a setkání se Scottem ho rozhodně ovlivnilo v jeho oblibě historických a romantických témat.

V roce 1822 jedna z Wilkieho vystavovaných prací dokonce přilákala takový zájem veřejnosti, že na výstavě musela zasahovat policie a kolem jeho obrazu musel být instalován ochranný plot. V roce 1823 byl Wilkie ustanoven královským malířem pro Skotsko. V této době se také bohužel nervově zhroutil z přepracování a kvůli depresím ze smrti svých dvou bratrů a matky. Aby se zotavil, cestoval po celé Evropě – byl v Itálii, Rakousku, Německu i ve Španělsku, v roce 1826 navštívil i lázně v Teplicích a Karlových Varech. Po svém návratu začal malovat obrazy s historickými tématy a v roce 1830 se stal dvorním malířem krále Williama IV. V roce 1836 byl povýšen do šlechtického stavu.

Wilkie se proslavil především díky svému stylu, který byl blízce příbuzný stylu holandských žánrových obrazů. Tento styl se naučil především na svých studijních cestách do zahraničí. V roce 1814 a 1821 byl v Paříži, v Belgii a v Nizozemí, kde se učil z obrazů Rembrandta, Titiana a Rubense. Díky nim Wilkie dokázal lépe vyjádřit pocity, zachytit světlo a stín a zlepšit také kvalitu svých barev. V pozdější době se Wilkie spíše soustředil na následování příkladu starých mistrů a ve svých obrazech a grafikách se zabýval především historickými tématy. Inspiraci pro své obrazy hledal na svých cestách – mezi jinými navštívil v roce 1840 také Turecko, Sýrii, Palestinu a Egypt, kde chtěl hledat inspiraci pro obrazy s náboženskou tématikou.

Při svém návratu domů však Wilkie na Maltě náhle onemocněl a zemřel 1. června 1841 u pobřeží Gibraltaru. Jeho tělo bylo pohřbeno do moře.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate